7. květen 1945 v Ledcích 

 

       Obec Ledce patří mezi ty menší v okrese Mladá Boleslav. Má dnes přes tři sta stálých obyvatel a leží na samé hranici s okresem Nymburk. Rozkládá se v krásné lesnaté krajině a významnou měrou se zapsala do protifašistického odboje na Mladoboleslavsku. Za boj proti německým okupantům však musela až příliš krutě zaplatit. Pomníčky postavené tam, kde většinou na jaře roku 1945 lidé padli, zde najdeme na hrázi rybníka, v lese mezi stromy, v příkopech u silnice, cestou ke hřbitovu a samozřejmě i na vlastním hřbitově. U křižovatky tří silnic Ledce – Prodašice – Ujkovice je těchto smutných kamenných památníků deset.

 

    Abychom pochopili, co se zde vlastně stalo, je třeba se vrátit na samý počátek roku 1945. V tomto nelítostném období již bylo po celé Evropě jasné, že třetí říše se hroutí a že to pro ni určitě bude rok poslední. Cítili to i nacisté, ale ti nejvíce zarytí tuto skutečnost nechtěli brát na vědomí a někteří dokonce fanaticky věřili, že ještě dokážou zvrátit průběh druhé světové války ve svůj prospěch.

    Začátkem roku 1945 převáželi Němci do tuchomských lesů a Svatojiřského lesa v prostoru obcí: Ledce, Prodašice, Tuchom, Seletice nepřehledné množství válečného materiálu (střelivo puškové, kulometné, dělostřelecké náboje, rakety, bomby, miny, pancéřové pěsti, rozbušky, trhaviny atd.). Dne 2. února 1945 přišla do Ledec německá posádka s kolonou aut a zhruba sto mužů, jimž velel npor. Möller. Byl to strážný oddíl muničních skladů. Vojáci s sebou dovlekli 190 velice zubožených sovětských zajatců. Ubytovali je pod zostřeným dohledem v sálech dvou místních hostinců – U Andělů a U Čurdů. Ihned byl vydán zákaz styku se zajatci a podávání potravin. Byl však porušen hned první den. Občané dostali druhý rozkaz přinésti slámu na kavalce do hostinských sálů. Každý přinesl otep slámy a v ní bochník chleba. V zápětí se zorganizovala pomocná akce ve mlýně Františka Šafra, což byl místní mlynář a pekař. Obilí dodala šlechtitelská stanice v Semtíně a hospodářské družstvo v Dobrovici.  A tímto způsobem bylo možné zajatcům přilepšit až čtyřiceti bochníky chleba denně.

    Vojenský sklad v délce 800 metrů vedl podél okresní silnice. Strážní oddíl se skládal z roty německých vojáků a jednotky SS.

    Zprávu o přesném rozmístění těchto skladů se snažil získat syn nájemce Dětenického pivovaru, bývalý dělostřelecký poručík Jiří Peták. V blízkých Jabkenicích bydlel v době okupace akad. malíř Pavel Hložek, který se 30. dubna 1945 ujal organizace partyzánského oddílu se sídlem ve dvoře ovčárny. Pětičlenný štáb: Pavel Hložek, Václav Hůlka, Adolf Mráz, Rudolf  Palouš a Václav Regner chystal přípravy k přepadení vojenského skladu. Dne 3. května získal z lazaretního skladu v Luštenicích 11 pušek.

    Dne 4. května skupina Josefa Rybína vykolejila německý vlak mezi Vlkavou a Luštěnicemi. Dne 6. května přijela početná skupina partyzánů, spolu s jedním tankem a odzbrojili německou posádku v Ledcích, včetně jejich velitele. Osvobodili sovětské zajatce a vyzbrojili je. Němcům byli zabrány veškeré zásoby munice, které byly později rozdány zajatcům. 

    Téhož dne večer měli být zajatí Němci dopraveni do zajateckého tábora ve Mcelích. Byli naloženi na nákladní auto a skupina dojela až do Pěčic, kde naše strážné informovala spojka partyzánů, že nemohou dále pokračovat v cestě, protože od Milovic postupuje německý silně ozbrojený oddíl. Auto se zajatci se tedy vracelo zpět, po cestě měli autohavárii, a tak dále do Ledec se pokračovalo pěšky. Večer v Ledcích byli znovu zavřeni do školy a střeženi. Dne 7. května se zajatí Němci za doprovodu našich stráží vydali do Mcel přes Prodašice. Velitelem byl učitel Miloslav Drnec. Za křižovatkou silnice Ledce, Prodašice, Ujkovice se najednou z lesa vynořil pancéřový vůz, na kterém seděli v předu dva civilisti, kteří volali na naši eskortu, aby nestříleli, že jsou Češi. Pancéřové auto velmi rychle přejelo přes pole a blížilo se k našemu transportu. To již naši lidé viděli, že v autě jsou němečtí vojáci. Někteří z našich strážných ihned zaujali střelecké postavení v příkopu silnice, ale Němci okamžitě spustili palbu. Část našich se polekala a začala zmatečně utíkat. Tito jedinci byli v několika dalších okamžicích postříleni. Krutost Němců byla dovršena nelidským dobitím těžce raněných.

 

                                                       

 Tak 7. května po 7. hodině ráno padli:
   Štěpán Haken, Václav Hamáček, Václav Keller, Josef Mlejnek, Alois Pavlík, Josef Řezáč, Josef Tomáše, Antonín Volf, Pavel Bím

   Václav Havelka   

 

     Jeden ze strážných transportu Vladimír Kulhánek z Košíku vzpomíná:

"Zalehli jsme a nacisté nad námi palbou kropili břeh. Snažili jsme se vyházet z kapes, co se dalo, ale já zapomněl na granát. Když k nám Němci dorazili, dali nám "vztyk a ruce vzhůru". Důkladně nás prošacovali. U mě našli ten nešťastný granát. Bylo mi tenkrát 18 let. Dostal jsem takovou ránu, že jsem přeletěl příkop až k silnici. Pak jsem byl prohledán tak důkladně, že mi sebrali vše, co jsem měl u sebe. Zbylo nás šest živých, ale neměli jsme ještě vyhráno. Bestialita do poslední chvíle. Němci dobíjeti raněné pažbami a velitel obrněného vozidla por. Heisse střelil 17 letého Václava Hamáčka z Ledec do zad a pak ještě z bezprostřední blízkosti mu vpálil kulku do hlavy. Všechny nás vzali jako rukojmí."

   Po silnici od Prodašic jel na kole k Ujkovicům Jaroslav Novák, rodák z Ujkovic. Nacisté ho zastavili, kolo mu odebrali a zařadili mezi rukojmí. František Šifta a František Šípek z Ledec, když slyšeli střelbu, vypravili se na kolech na výzvědy. Nedojeli daleko. Němci je mezi školou a hřbitovem palbou z obrněného transportéru zastřelili. Rukojmí odvedli do ledecké školy, kde jich stále přibývalo až jich tam bylo přes sto.

     O tom, že Němci přepadli Ledce, se dověděl oddíl Pavla Hložka v Jabkenicích. Jeho kolona, asi 400 mužů na 20 nákladních autech a v jednom autobusu vyjela proti Němcům do Ledec. S výpravou jel na motorce Adolf Mráz  z Mladé Boleslavi a velitel Pavel Hložek. Když dojeli k písečníku proti dnešnímu hřišti, zahájili zde ukrytí Němci palbu. Mráz byl zastřelen a Hložek zraněn na noze. Jeho oddíl zatím obklíčil Ledce z jihu a východu. Dostali se však do křížové palby Němců z lesů a z vesnice. 

 

   

       

Při této přestřelce padli v okolí rybníka: František Havlas  

Jiří Hlaváč, Josef Sigmund, Karel Vazač, Josef Dvořák, Jan Dragoun, Josef Hikj, Štěpán Drbohlav

 

    Mezitím vjelo obrněné vozidlo nacistů na západní okraj obce a ostřelovalo terén. Této střelbě padli za obět :
Milík Marek, Miloslav Sluka, Medard Senkov,
Chorvat Ivan Stanc, Chorvat Mato Divkovic, Řek Maurenti Kebrusalidze

 

Na lukách u lesa Karlovce byl zastřelen Jan Rosecký. 

    Během boje zapálili Němci stodolu Josefa Sluky, kde byl tajný sklad munice.

    Do boje v Ledcích zasáhla 7. 5. 1945 i četa bojovníků Ing. Havelky z Domousnic, která postupovala lesem Karlovcem od severu k Ledcům. Byla zastavena střelbou německého obrněnce a z kulometného hnízda za školou. Průzkumníci Václav Anděl a Stanislav Čížek se dostali až na dvůr domu č. 101 v Ledcích, kde byli obklíčeni. Zde npor. Möller zastřelil Václava Anděla z Dolního Bousova. Při míření na Čížka mu selhala zbraň. V tomto úseku padli kromě V. Anděla Emil Chalupa z Dolního Bousova, František Poživi1 z Domousnic, kterého smrtelně raněného Němci připoutali k obrněnci a táhli od ujkovické pískovny po silnici přes ves až do borového lesa. Josef Tomášek byl smrtelně raněn a zemřel v boleslavské nemocnici. Pět mužů z této skupiny bylo zajato.

    Na boj v Ledcích vzpomíná ve svých pamětech velitel jabkenického oddílu Pavel Hložek

"Domousnická skupina zaútočila ještě před námi. Podlehla přesile a v počtu asi 150 mužů byla zajata. Vydal jsem povel k útoku naší skupiny. Nastala střelba z obou stran. Když střelba od vesnice ustala, vydal jsem se asi s 10 muži na průzkum k vesnici. Tam jsme padli do léčky. Byli jsme znenadání obklíčeni a zajati a později odvedeni do Tuchomi."

    V ledecké škole, hájené Němci, byli ranění a mrtví němečtí vojáci a čeští rukojmí. Z nich Němci odpočítali po osmi mužích, kteří měli být na místě zastřeleni, padne-li ještě jeden Němec. Boje ve vsi vedli npor. Möller a por. Heisse. Z jabkenického oddílu bylo zajato 50 mužů i s velitelem P. Hložkem. Zbytek bojovníků z rozhodnutí zástupce velitele Ivo Ulmana ustoupil k Žerčicům. V posledních hodinách 7. 5. 1945 opustili Němci Ledce. Zajaté a asi 100 rukojmích odvedli na Tuchom, kde bylo středisko Němců. Zde německé velitelství vydalo ultimatum o odevzdání munice a zbraní a vrácení zajatých Němců s tím, že padne-li jediný výstřel proti Němcům, budou všichni rukojmí zastřeleni. Lhůtu k splnění stanovili do 8 hodin 8. května 1945. Za této situace zasáhl do jednání Český červený kříž a tři důstojníci z Jičína a byla sjednána výměna německých zajatců s výzbrojí a třemi nákladními auty za propuštění českých zajatců. Němci z Tuchomi se vydali 8. 5. 1945 v 5 hodin ráno ještě jednou na loupežnou výpravu do Ledec. Ve škole naložili všechny zásoby potravin a odjeli na Tuchom. Tím skončila ledecká tragédie, které si vyžádala 34 padlých a 18 raněných. Bojovníci i občané padlí v průběhu tragických ledeckých událostí mají postaveny v místech, kde padli kamenné pomníčky. Každoročně se v Ledcích koná začátkem května národní pouť, kde se vzpomíná na oběti ledecké tragédie. A k této příležitosti každoročně divadelní soubor OB Ledce – Žerčice sehraje divadelní hru v místním přírodním divadle. 

 

Literatura:

-         Mareček, Z., Váňa, M.:Protifašistiský odboj na Loučeňsku

-         Koleketiv autorů: Odboj na Mladoboleslavsku

-         Výpis s kroniky obce Ledce                                                                                                                                   

Zpět

_________________________________________________________________________________________________

© PB 2004